Éra komunismu
Komunistická strana se po 2. světové válce stala rozhodující silou ve vládě Národní fronty složené z politických stran, které se za války nezkompromitovaly spoluprací s nacistickými okupanty. Komunisté poprvé ve své historii vstoupili do československé vlády a v nadcházejících měsících úspěšně využívali svůj vliv k usnadnění převzetí moci. Výrazně k němu přispělo i volební vítězství KSČ v českých zemích při volbách do Národního shromáždění v květnu 1946, v nichž získala strana téměř 40 % hlasů. To jí umožnilo ovládnout nejdůležitější resorty ve vládě a odtud již vedla přímá cesta k únorovým událostem roku 1948. KSČ se tehdy zmocnila mocenského monopolu, kterého se po dalších více jak 40 let nevzdala. Okamžitě po „Vítězném únoru“ se začalo roztáčet kolo různých politických procesů a monsterprocesů se skutečnými či domnělými protivníky nového režimu. Hlavní úlohu na jejich přípravě měla tehdy všemocná Státní bezpečnost, která se řídila přáními stranických vůdců – její příslušníci konstruovali obvinění, nutili oběti fyzickým i psychickým násilím ke křivým výpovědím, udávání apod. Výrazný podíl na hlavních procesech měli rovněž sovětští poradci. Masová perzekuce ze strany komunistického režimu, která dosáhla svého vrcholu počátkem 50. let (mezi nejznámější politické procesy patří proces s generálem Heliodorem Píkou či proces s Miladou Horákovou a spol.), se postupně dotkla všech vrstev společnosti, nevyhnula se ani vedoucím představitelům komunistické strany (např. proces s „protistátním spikleneckým centrem“ bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského). Jejím hlavním účelem vždy bylo nejen potrestat a vyřadit ze hry politické oponenty, ale také preventivně zastrašit dosud pasivní či neodhalené nepřátele a celou veřejnost. O míře perzekuce během 40 let komunistické vlády hovoří nejlépe samotná čísla: 280 000 lidí skončilo ve vězení; dalších 80 000 prošlo tábory nucených prací bez jakéhokoliv rozsudku a 60 000 muselo odsloužit vojenskou službu v Pomocných technických praporech; téměř 4300 lidí bylo ubito při výslechu, zastřeleno na útěku, zavražděno v táborech a dolech, 264 lidí bylo zastřeleno nebo zahynulo v drátech vedení vysokého napětí při pokusu o přechod hranice, 248 osob bylo popraveno z politických důvodů. I přesto, že v Československu docházelo v průběhu 60. let k určitému uvolňování poměrů vedoucí až k tzv. Pražskému jaru roku 1968, byl po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na československé území v srpnu téhož roku podobným reformním snahám učiněn rázný konec. Komunistická strana se tak ještě dalších dlouhých 21 let držela pevně u moci.
